









|

"Jednou z mých největších životních radůstek je možnost vést dialog s divákem,
návštěvníkem výstavy... Chtěl bych mu toho tolik říct! Kdybych to tak uměl
říct! Pomalu, ale stále se tomu učím: klopýtám v hledání nových výrazových
prostředků, optimálních tónů a valéru barev. Zastavíte-li se před některým
dílkem, nebo se k němu ještě jednou vrátíte, budu spokojen. Přeskočí tak jiskra,
záblesk, nastane chvíle omilostnění. Snad se jednou dopracuji i k větší plnosti
toho, čeho je záblesk příslibem."
Petr Ettler
Petr Ettler, narozen 1947 v Praze. V dětství veden akad. malířem P. Kameníčkem, později akad. malířem J. Karlínským. Vyšel z tvorby francouzských impresionistů, inspirací mu jsou díla Chramosty a Líbala. Členem Sdružení výtvarníků.
Nad obrazy Petra Ettlera
... Slova nás mohou pouze přivést na správnou cestu k pravdě, nemohou ji však
vystihnout. Totéž můžeme říci i o zážitku, který nám poskytne dobré výtvarné
dílo. Vždyť právě sami tvůrci často nedovedou a ještě častěji nechtějí o pravé
podstatě svých obrazů hovořit.Člověk je složen z propletence dvou podstat:
rozumové a citové. Slova patří k té jedné podstatě. Výtvarné a jiné umělecké
projevy k té druhé. Takže, nemohu-li hovořit o pravdě účinku, tedy alespoň
k té cestě?
Je to velmi prosté - jsou to dobré obrazy. Dívejte se, soustřeďte se, ponořte
se do nich. Pokud se Vám to podaří, opustí vás vaše denní starosti a strasti,
opustí vás i rozumové úvahy.A vaše srdce zváží co vám říkají... Přečtěte si
záznamy v knize návštěvníků. A dozvíte se o obrazech Petra Ettlera mnohem více,
než z mých slov.Tak např.: "Díky za zahlédnutí nebe a tušení krásy uprostřed
všedního dne!"
Co více než takováto slova si může Petr Ettler přát? Nechce především vstoupit
do dějepravy českého malířství (i když ta ho jistě zaznamená). Jeho ctižádost
se neupírá k vysokému ohodnocení svéráznosti způsobu malby či novosti námětu.
Chce vstoupit do našich srdcí.A jeho tužbou je uchopit pevně těmi nástroji,
kterými vládne, prožitky, které jsou pro ustrojení jeho duše podstatné, uchopit
je tak, aby ztvárněny v obraz stejně silně působily i na další stejně laděné
pozorovatele. Mně osobně jsou nejbližší ty náměty, které Petra oslovily v jihočeské
krajině. Přivolávají do mé duše povznášející okamžiky, které mi tato krajina
dala a ještě další, které zažil Petr za mne. Hovoří ke mně stejně důrazně ať
se na mne sápou ve své syrovosti nebo mne tiše vedou doprostřed hloubavého
vytržení. Jeden náš společný přítel mu řekl: "V akvarelu jste básník,
v olejomalbě vypravěč." A hovoří i přes přehrady jazyka i k těm, kteří
jihočeskou krajinu nikdy neviděli, jak dokazuje jiný zápis v návštěvní knize: "Where
light,color and solitude produce peace, there is hope for the world".
Jak silný je ten hlas jdoucí z Petrových obrazů jsem se přesvědčil nejlépe,
když mne před časem úraz spoutal v domácím vězení na několik měsíců. Chodil
jsem si pro pohlazení větru ženoucího vlnky na hráz rybníka, pro jeho zvláštní
rybničnou vůni, pro hru světla a stínu v mracích i na těch vlnkách, pro jejich
šplouchání a pro hlasy vodních ptáků k Petrovu obrazu na stěně obývacího pokoje.
Neboť Petrovy obrazy mluví nejen hrou světla a stínu ale i vůněmi a zvuky.
Tak silně, že jeden z návštěvníků zapsal dojem z výstavy jen začátkem jihočeské
písně: "Nezacházej slunce, nezacházej ještě..."
A já opravdu doufám, že slunce Petrova talentu dlouho nezajde, a že přinese
do našich duší ještě mnoho jasu, kterého máme dnes tolik zapotřebí.
Ivan Šetlík
|